DKK - dysplazie kyčelního kloubu

Výše zmíněná onemocnění - progresivní atrofie sítnice a familiární nefropatie - jsou autosomálně recesivní  onemocnění, která se dají velmi jednoduše zjistit a stejně tak se dají i jednoduše v chovu eliminovat. Bohužel u onemocnění dysplazie kyčelního kloubu (DKK) je situace radikálně odlišná.

Do dnešní doby neproběhl žádný výzkum, který by 100% dokázal fakt, že DKK je dědičným onemocněním. Existuje celá řada odchovů a nešťastných chovatelů z toho, že se jim ve vrhu po negativních rodičích objevila štěňata s vyšším stupněm DKK.

V současnosti převažuje v odborné i laické veřejnosti názor, že se jedná z části dědičné a z části vývojové onemocnění kyčelního kloubu, které je charakterizováno chybným vývojem a utvářením kyčelní jamky, hlavice stehenní kosti, kloubního pouzdra a kapilárního vazu.

Zatímco vyšetření na onemocnění prcd-PRA a FN jsou doposud pouze na dobrovolnosti (a zodpovědnosti) majitelů a chovatelů AC, vyšetření DKK je pro zařazení do chovu v ČR v obou klubech povinné.

Vyšetření DKK se provádí nejdříve ve věku 12 měsíců pomocí rgt vyšetření v narkóze/sedaci psa. Zjištěný snímek se posílá k vyhodnocení veterinárnímu lékaři, který je určen jako posuzovatel DKK pro dané plemeno. Aktuální seznam posuzovatelů najdete zde.

Existuje řada diagnostických metod, které se využívají pro hodnocení DKK ve světě (např.  AVMA, Penn HIP systém, BVA/KC bodové schéma...), v ČR je to hodnotící systém FCI, ketrý byl přijat na kongresu v Dortmundu v r. 1991.

Dle FCI lze posoudit 5 stupňů DKK: 0 - negativní, 1 - hraniční, 2 - mírná, 3 - střední, 4 - těžká DKK s tím, že pes je poté celkově ohodnocen písmeny A až E podle celkového výsledku DKK, tedy např. výsledek 0/0 je označen jako "A", 1/1 je "B", 2/2 je "C", 3/3 je "D" a konečně 4/4 je "E", pokud je výsledek u každého kloubu jiný, "řídí" se výsledek DKK vždy horším kloubem, tedy např. výsledek 0/2 je celkově "C".

Psi s DKK "A" a "B" jsou označeni jako negativní, psi s DKK "C" až "E" pak pozitivní. Na psech s DKK "E" nelze dle zákona na ochranu zvířat dále chovat.

Angličtí kokršpanělé mohou být použiti v chovu s DKK do stupně "D", nicméně se doporučuje vyvarovat se spojení dvou DKK pozitivních jedinců.

Níže uvádím odkazy na články týkající se problematiky DKK. Pokud narazím na další zajímavý článek, doplním další odkazy.   

* Dysplazie kyčelního kloubu ze dvou stran - článek uveřejněný v klubovém zpravodaji plemene Border kolie Borderholic č. 8/2001 (str. 8) zde. Autorka Jane Porterová vyvrací názor genetické příčiny DKK.

* Dysplazie kyčelního kloubu psů - dokážeme ji včas rozpoznat a léčit? Článek MVDr. Jana Slabého z kliniky Arvet Písek, ve kterém se autor zabývá mimo jiné i současnými možnostmi časné diagnostiky DKK a léčby DKK zde.

* Vetcentrum Stodůlky - řada článků s problematikou DKK zde.

* Dysplazie kyčelního kloubu psa, autor MVDr. J.Bicek - funkce kyčelního kloubu, vznik DKK, příznaky, diagnostika a léčba DKK zde.

* I Váš pes může mít zdravější kyčle! Autorka Petra Bergrová se zde zabývá problematikou vzniku DKK a jak jí předcházet, dále projevy DKK, léčbou a možností její eliminace v čistokrevné populaci psů, hodnocením DKK, ošetřením DKK v kupní smlouvě a na závěr zkušenosti této chovatelky z praxe zde.

Co dodat? Názorů na DKK je celá řada, často si navzájem oponují.. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že u anglických kokrů (kteří vesměs nepřekročí 15kg váhy) není DKK až takový problém jako u mnohem těžších plemen psů.

Pokud je DKK již diagnostikována, jedná se o nezvratný stav, který ale lze vhodnou péčí udržovat na takové úrovni, která nepřináší psovi další problémy. Radou číslo 1 je nepřekrmovat - udržovat štíhlou kondicii psa a tím zbytečně nenamáhat postižený kloub nadbytečnými kilogramy. Radou číslo 2 je dostatek pohybu - přiměřeně osvalený pes, zejména v oblasti postižených kyčlí pomáhají svaly udržovat kyčelní koub ve správné poloze.